S blížící se zimou a finišujícím podzimem se mezi deváťáky, páťáky i jejich rodiči opakuje stále stejná úzkostná otázka: „Kolik bodů vlastně musím mít, aby mě na vysněnou školu vzali?“ Internetem a médii přitom kolují senzační titulky – například že na jedno pražské čtyřleté gymnázium loni stačilo v součtu matematiky a češtiny pouhých 29 bodů ze 100, zatímco na jiných prestižních školách uchazeči s 75 body skončili hluboko pod čarou. Jak je to možné? Zjistěte, proč žádná univerzální „bezpečná bodová hranice“ neexistuje, jak systém přijímaček ve skutečnosti funguje a proč je pro dobře připraveného studenta lehký test tou největší pohromou.
„Jé, to už je konec? Tady to vždycky tak rychle uteče, ve škole se nemůžu dočkat zvonění.“ Tuhle větu slýcháme v našich kurzech pro páťáky čím dál častěji. Neříkají ji děti, které by doma hodiny dobrovolně seděly nad učebnicí, ale zvídaví kluci a holky, kteří v běžné školní třídě postupně ztrácejí jiskru. Zatímco ve veřejném prostoru sílí vyhrocená debata o tom, zda osmiletá gymnázia nerozbíjejí kolektivy a zda by všechny děti neměly zůstat pohromadě, rodiče doma řeší úplně jinou, velmi praktickou otázku: Co mám dělat, když vidím, že moje dítě ve škole zhasíná?
Koncem října zveřejnil CERMAT dlouho očekávané úpravy specifikací požadavků k jednotné přijímací zkoušce pro školní rok 2026/2027. Na první pohled se zdálo, že jde o jednoznačné zjednodušení: zkouška má reflektovat přechodné období mezi starým a revidovaným RVP, a tak se některé tradiční kapitoly škrtají. Jenže když si rodič nebo učitel otevře oba oficiální ministerské dokumenty vedle sebe, narazí na nečekaný zmatek. To, co jeden dokument slavnostně prohlašuje za zcela vyškrtnuté, v plném znění specifikací na stejném webu klidně zůstává. Zjistěte, kde přesně si oficiální materiály protiřečí, jak je to doopravdy s válcem či algebraickými vzorci a jak v tomto úředním chaosu nastavit klidnou domácí přípravu.
Koncem října vydal CERMAT novou specifikaci požadavků pro přijímací zkoušky na školní rok 2026/2027. Na první pohled to vypadá jako skvělá zpráva, kterou média s nadšením převzala – z testů mizí některé složité vzorce, výpočty válce i obávaná Thaletova kružnice. Znamená to ale, že jarní zkoušky budou pro vaše dítě snazší a můžete v přípravě polevit? Odpověď vás možná překvapí. Podívejte se, co se přesně mění, a zjistěte, proč by vás toto zdánlivé zjednodušení mohlo u přijímaček nepříjemně zaskočit.
Má vaše dítě rádo při učení obrázky, raději poslouchá cizí výklad, nebo si potřebuje věci vyzkoušet na vlastní kůži? Možná jste si už i vy doma udělali test učebních stylů a zaškatulkovali potomka jako vizuální, sluchový či kinetický typ. Zní to jako skvělá zpráva: konečně víte, jak na něj! Ale pozor. Moderní věda tento populární mýtus vyvrací. Zjistěte, proč vám nálepka „vizuálního typu“ při přípravě na přijímačky reálně nepomůže a jaké otázky byste svému dítěti měli klást místo toho.
Znáte ten pocit beznaděje? Koupíte dítěti výukový kurz, ono poctivě zhlédne video o zlomcích nebo procentech a s úsměvem odkýve, že všemu rozumí. Jakmile ale obrazovka zhasne a vy před něj položíte cvičný test CERMAT s podobným zadáním, nastane ticho. Dítě zírá na prázdný papír a netuší, jak začít. Tento takzvaný falešný pocit porozumění je jednou z nejčastějších pastí v přípravě na přijímačky. Zjistěte, jak pasivní sledování videí proměnit ve skutečnou schopnost samostatně počítat.
Konec října přináší deváťákům první delší oddechový čas. Pět dní volna ale v nejednom rodiči vyvolá obrovské pokušení proměnit je v intenzivní domácí doučovací tábor. Zní to přece tak logicky – konečně má čas dohnat vše, co nestíhá! Z pedagogického i psychologického hlediska jde ale o jednu z nejčastějších podzimních pastí, která končí vyčerpáním, odporem k učení a dusnou rodinnou ponorkou. Zjistěte, jak prázdniny uchopit efektivně, bez slz a proč je právě teď ten nejhorší čas na řešení celých cvičných testů.
Vy po nocích hledáte střední školy, kupujete cvičné testy, hlídáte termíny přihlášek a každý večer s vypětím všech sil připomínáte učení. Vaše dítě mezitím odpovídá jednoslovně, neustále odkládá začátek práce nebo jen pasivně čeká na váš další pokyn. Poznáváte se? Zjistěte, co se pod dětskou lhostejností a větou „mně je to jedno“ skutečně skrývá, a jak z přijímaček přestat dělat váš osobní manažerský projekt, do kterého musíte dítě nutit silou.
„Tak kam se vlastně hlásíš?“ To je otázka, kterou deváťáci na podzim slýchají častěji než pozdrav. Pokud na ni vaše dítě odpovídá pokrčením ramen, vyhýbavým pohledem nebo podrážděným povzdechem, máme pro vás uklidňující zprávu: je to naprosto normální. Většina čtrnáctiletých studentů reálně netuší, jaké profesi se chtějí věnovat dalších čtyřicet let, a očekávat od nich jasné životní rozhodnutí je nereálné. Jak jim tedy pomoci se zorientovat, nezbláznit se z tlaku a vybrat střední školu, která jim sedne? Prvním a nejlepším odrazovým můstkem jsou podzimní burzy škol.